Reportáž prince Bajaji z Jeskyně lásky

   Český ráj to na pohled! Ano. Motto známé všem přátelům přírody. Lokalita Českého ráje je turisticky velmi lákavá a nabízí nespočet překrásných míst, ať už oblíbená skalní zákoutí či romantické rybníky. Lokalitu mám velmi dobře prošlápnutou i já a tak jsme se rozhodla, že odhalím tato krásná místa našim kamarádům a dalším turistickým nadšencům. 

    V pátek 26. října jsme se začali sjíždět kolem pozdního odpoledne na základně našeho závodu. Byl jím hotel Štekl, který sousedí přímo se zámkem Hrubá Skála. Přátelé, stejně jako my, využili komfortního ubytování v hotelu, a tak si z celého závodu, udělali menší dovolenou. Páteční den byl pěkný, prosluněný a podmínky pro závod byly ideální. Jenže to jsme věděli, že bude znenadání utnuto změnou počasí. Ale jakou, to jsme netušili.

    Později k večeru začalo pršet, to jsme ještě seděli v restauraci hotelu Štekl, popíjeli, večeřeli, povídali si o tom, co závodníky a kamarády potká na trati. Provedli jsme povinnou prezentaci, veterinární přejímku, závodníkům jsem předala itineráře a taky startovní balíčky plné sladkostí a ovoce na jejich dlouho závodní cestu.

    To náhle někdo přiběhl, že je venku sněhová vánice a ať se jdeme všichni na to podívat. Měl pravdu. Sněžilo tak, jako by v nebesích roztrhly milión peřin a já začala mít trochu obavy, zda dorazí i ostatní závodníci, kteří hlásili svůj příjezd až na sobotní ráno. Pátek mě velmi potěšil, neboť účastníků přijelo víc, než jsem si myslela a vládla příjemná zábava. Vánice mi ale začala měnit představy.

    Sobota 27.října začala probuzením do absolutní tmy po páté hodině ranní a nepřetržitým bušením dešťových kapek na venkovní parapet. A neustává a neustává, pořád prší. Začaly ranní přípravy, včetně venkovní základny. Ještě za svitu čelovky dorazila těsně před sedmou hodinou ranní první závodnice. A pak…, to už šlo tak nějak honem. Ranní prezentace, veterinární přejímka, startovní balíčky pro závodníky, povídání o trati. Mezitím jsem nakrájela také upečený perník a rozbalila bábovku pro ranní občerstvení závodníků. I další kuchaři se připojili se svými kuchařskými díly. Po osmé hodině jsem začala zapisovat časy startů prvních odvážlivců, kteří vyrazili vstříc bojovým podmínkám. Ač jsem měla obavy, na trasy vyrazilo celkem 40 závodníků. Startovalo se ve třech kategoriích, z nichž ta královská nejdelší měla 42,5km. Startovalo 22 závodníků. Zřejmě z důvodu počasí si 9 účastníků v této kategorii Dog/trekkingu trať zkrátilo na možnou zkrácenou variantu, tedy 30km. Ve střední kategorii Výletu vyrazilo 14 nadšenců a v nejkratší variantě trasy Pohoda, neboli kočárková trasa vyšli na trať 4 závodníci.

    Základna již zela prázdnotou a dešťová nadílka se začala měnit na sněhovou. Nebyla zatím příliš velká zima a já si i v tomto počasí začala připravovat věci na vyhlášení a vypisovala diplomy. Ani jsem se nenadála a začali se vracet první pohoďáci, po nich již i první výletníci a základnu začala vyhřívat vlídná a spokojená slova závodníků. Ačkoliv počasí z pohledu sedící osoby v základně vypadalo  velmi nevhodně pro jakoukoliv turistiku, závodníci mi vštípili opačnou myšlenku a já se přesvědčila o tom, že lepší a dobrodružnější podmínky snad už ani nemohly být. Dětské hlásky a všudy přítomná psí radost přidala o to více do neviditelného krbu přístřešku. Již v brzkých odpoledních hodinách proběhlo vyhlášení nejkratší trasy Pohoda. Po čtvrté hodině odpolední jsme shlédli krátké představení v dogdancingu, které pro nás připravila se svojí fenkou MMO Connie slečna Daniela Lešáková, čímž ukázala další možné využití temperamentního plemene malého münsterlandského ohaře.

    Jak tak plynul čas, dorazili všichni závodníci do cíle. Někteří urazili trať celou, jiný ukončili někde na trati a vrátili se nejkratší cestou zpátky. Vánice byla sice romantická, ale pro několikahodinovou pochůzku taky dosti náročná. Všichni účastníci byli ale spokojeni, že zdolali to, co si za cíl dali a výsledky kontrol pro ně nebyly až tak podstatné.

    V pozdní večer se kamarádi a pár dalších závodníků přesunuli do tepla restaurace, povečeřeli a rozpoutali vášnivé debaty o zradách na trati. Ty především nadělilo bojovné počasí. A tak někteří v mlhavých vánicích hledali značení a cestu, místy bloudili a scházeli z trasy. Kolem deváté večerní hodiny jsme se přesunuli do naší venkovní základny, kde proběhlo závěrečné slavnostní vyhlášení výsledků jednotlivých závodníků. Účastníci byli velmi milí, tleskali si a gratulovali navzájem svým kamarádům. První tři místa jednotlivých kategorií obdrželi maličkosti za krásné výkony, závodníci Dog/trekkingu navíc trička Spokojeného psa.cz, tedy sponzora závodu a všichni upomínkové diplomy. Na závěr si každý odnesl nějakou dobrotu pro sebe či svého psího kamaráda z tomboly. Než jsme se ale zpátky přesunuli do restaurace, zapózovali jsme pro pár společných památných fotografií. Někteří závodníci se rozjeli zpátky do svých domovů, ostatní včetně nás, jsme pokračovali ve společně stráveném večeru v restauraci Šteklu.

    Nedělní ráno 28.října již bylo poklidné a neuspěchané. S kamarády jsme vyrazili na společnou bufetovou snídani a poté bez spěchu vyráželi domů, či ještě na krátkou procházku. Trochu jsem si oddechla, že už to je za mnou, ale zároveň jsem byla ráda, že akce se vydařila.

    Na závěr posílám poděkování všem, kteří se zúčastnili a po celou dobu se z jejich tváří nevytratil úsměv a dobrá nálada. Poděkování také patří personálu hotelu Štekl, kteří nám ochotně ve všem vyhověli a pomohli a krásně se starali o naše blaho i v restauraci.

    Děkuji vám a těším se na další shledání! :-)

    Lucie Hrubá